O knize: 2018 / Rány osudu jsou většinou nepředvídatelné, ale připomínají mi hořící facku do tváře někoho, koho jsem vždy považoval za zapřisáhlého nepřítel. A teď už padám na vlhkou zem, chápu, že už nemůžu vstát, tělo mě neposlouchá... Při posledním úderu jeho ruky jsem pocítila neskutečnou euforii, takový neskutečný úlet nahoru na andělských křídlech, která mi právě vyrazila za zády. V uších se ozývá šum připomínající roj včel a na rtech ubitých až do krve spokojený úsměv. Mé podvědomí zvoní na poplach: „Jsem volný!“, konečně mě můj mučitel nechá na pokoji... Obsahuje obscénní výrazy.